Co to znamená, mít lepší život?

Skoro všichni se chceme mít líp. Jak to „líp“ ale vlastně vypadá? Většině z nás se jako první vybavují věci, které bychom chtěli: spolehlivou a dobře placenou práci, titul, svůj dům, stabilní vztah. Když už dojde na představy o tom, jak bychom se chtěli cítit, představujeme si často spíš konkrétní situace: ten klid, když nás všichni nechají na pokoji a můžeme si v klidu vypít svoji kávu; pocit vzrušení z bytí v centru dění, když se účastníme povedeného večírku; radost, když konečně dosáhneme svého cíle. Tyhle situace jsou spíš jednotlivé body na přímce našeho života, než způsob, jakým věci prožíváme.

Ze svého současného nastavení si nedokážeme představit, že je možné se cítit jinak, než se cítíme teď. A taky si proto nedokážeme představit, že se někdo může cítit drasticky jinak, než my sami. Pravdou ale je, že každý z nás ve stejných situacích prožívá něco úplně jiného, a nemáme žádné způsoby, jak to porovnat. Snažíme se napodobovat, co dělají ostatní lidé, ale prakticky nežijeme ve stejné realitě.

Není možné si představit, jak bychom mohli svůj život prožívat, kdyby se celý náš světonázor radikálně změnil, kdybychom posunuli celou životní přímku do jiné roviny. Ale je možné si představit, že to jde. Nemusíme vědět, jak by to mělo přesně vypadat. Takové představy nutně vychází z našeho současného porozumění světu.

Změnění celého způsobu prožívání, to je pro mě skutečný smysl dnes už otřepaných frází jako „radikální transformace svého života“ a podobných hesel, která na nás koukají z každého plakátu, ať už se jedná o kurz osobního rozvoje nebo reklamu na nové boty.

Existují způsoby, kterými je možné radikální transformace svého života dosáhnout, aniž by člověk odešel na půl roku do ústraní nebo dělal něco podobně extrémního. Naše vnímání ovlivňuje stres, který máme uložený ve svém těle jako pozůstatek negativních událostí z minulosti – jak našich, tak našich předků. Nosíme v sobě stres, který prožívala naše matka a její matka během těhotenství. Jsou v nás hodnoty našich předků, žijící vzpomínky ve formách energie ostatních lidí a my sami jsme rozpolcení do částí, které mají protichůdné cíle a potřeby. Když se začneme vnitřně sjednocovat a uvolňovat pozůstatky minulosti, uvolí se nám cesta k většímu vnímání sebe sama. Pak najednou vidíme, jak moc byl náš způsob žití překryt bolestí a jaký je ze života pocit, když prožíváme ze sebe.

Je spousta metod, které si kladou za cíl vrátit člověka k němu samému. Pro mě osobně je v transformování a znovu-objevování nových světonázorů nejúčinnější Technika Metafyzické Anatomie. Ta nabízí konkrétní instrukce, které je možné krok po kroku aplikovat na výše zmíněný stres a rozpolcenost. O metodě se v češtině můžete dozvědět více ve článku "Co je to Metafyzická Anatomie?", či se zeptat se na cokoliv, co vás zajímá, v nové veřejné Facebookové skupině Metafyzická Anatomie Česká Republika

Ať už vaše cesta za lepším životem vypadá jakkoliv, přeji vám na ní vše nejlepší – ať se máte tak dobře, jak je v tomhle okamžiku možné.

S láskou, Eva

Eva Zeťková: Konzultace | Kurzy